Konec novinářských čipů – názory, ohlasy

Řadu ohlasů přinesl náš nedávný článek o tom, že někteří importéři letos přestali půjčovat dobíjecí čipy k novinářským testovacím vozidlům. Přinášíme další názory do této diskuse o nákladech testování elektromobilů z mediálních flotil.

Od ledna nepůjčují čipy například značky sdružené v importu Emila Freye, v pondělí 10. února oznámil ukončení zápůjček dobíjecích karet Charge také Hyundai. Po zveřejnění článku se rozezněly naše redakční telefony.

PR manažeři importů zpravidla vysvětlili ukončení zápůjček obavami ze zneužívání nabíjecích čipů. Evidují případy, kdy byly u řady čipů zjištěno čerpání energie, které neodpovídalo nájezdům testovacího vozu. Jedna značka dokonce registruje nabíjení dvou vozidel na jednu kartu současně.

„Víme že omezování zápůjček čipů vzbudilo u některých novinářů negativní reakce, ale také někteří dovozci mají se zápůjčkami neomezených dobíjecích karet negativní zkušenosti. Přesto se snažíme věc vyřešit ve prospěch novinářské obce. Každopádně například elektromobily Kia mají dojezd přes 500 km, některé 600 km a během týdenní zápůjčky mají redakce při převzetí plně dobitého vozu možnost si jej ještě jednou dobít. My tedy umožňujeme redakcím dojezd 1000 až 1200 km za týden. Ze statistik víme, že redakce se spalovacími motory najezdí týdně 600 až 1000 km. Dle toho soudíme, že námi zvolené řešení je adekvátním kompromisem pro zajištění testu každého BEV modelu Kia,“ uvedla Kateřina Vaňková Jouglíčková z Kia Czech.

MG to vidí skepticky

Podobně skeptický názor k budoucnosti neomezených čipů nám napsal Marek Vodička z MG, která zatím nabíjecí karty k EV/ PHEV modelům dává:

Po některých zkušenostech se na to také do budoucna díváme relativně skepticky. Osobně si myslím, že by neměl být problém v tom, aby v běžné automobilové redakci byly k dispozici 1-2 univerzální nabíjecí karty pro novináře, kteří testují EV vozy,“ napsal nám Vodička.

Novináři: redakce omezí testy elektromobilů

Co na věc samotní novináři? Podle Petra Hankeho z časopisu Automobil přinese omezování zápůjček čipů zvýšení redakčních nákladů.

„Problém je v tom, že importéři letos zpravidla k elektromobilům nepůjčují ani nabíjecí kabel pro dobíjení z běžné sítě. Tj. novináři budou odkázáni na veřejné nabíječky, kde je nutné pořízení tarifu a cena jedné kwh pohybuje od 15 korun výše. Testování  elektromobilů se prodraží a tipuji, že redakce budou elektropohony testovat méně,“ řekl nám Hanke.

Vavera: čipy se neměly dávat nikdy

Ještě radikálnější názor má Jaroslav Vavera z Autofora: „Karty a čipy se neměly půjčovat k testovacím elektromobilům už dávno. Motonovináři by hned na začátku zjistili jak je elektromobilita v reálu drahá,“ řekl nám Jarda s tím, že viděl na dálniční nabíječce i cenu 36 Kč za jednu kilowatthodinu.

Nutno podotknout, že jeho portál je k elektromobilitě tradičně skeptický. „Dovozci dali dobíjecí karty k elektromobilům proto, aby novináři psali o tomto problémovém druhu mobility pozitivně. Nyní kolegové konečně zjistí, jaké jsou s tím spojeny náklady, jak finanční tak časové a také zvýšená administrativa a začnou konečně psát pravdu!“

Redakce čeká placení tarifních záloh

Jaroslav naráží na skutečnost, že veřejné dobíjení není tak jednoduché jako tankování benzínu. Nabít elektromobil jen s pomocí platební karty lze málokde.

Nejrozšířenější dobíjecí sítě ČEZu nebo PRE vyžadují stálou tarifní smlouvu s placením záloh, zpravidla od 400 Kč měsíčeně výše.

O něco benevolentnější je síť Lidl, kde dobíjí testovací vozy například redakce Automakers. Postačí nám tu aplikace v mobilu a běžná platební karta. Ale určitá administrativa je nutná.

Musíme počítat s tím, že za každé nabití nám Lidl z redakčního účtu strhne zálohu 2000 Kč, kterou teprve po 5 dnech vyúčtuje. Každé stržení zálohy musí přitom potvrdit banka, takže občas musíme u nabíječky v mraze operovat několik minut s mobilním bankovnictvím.

Kolik stojí jízda elektromobilem?

Jak je to s argumentem drahého nabíjení elektromobilů? Porovnání jednotlivých druhů nabíjení provedl loni na podzim portál ElectroDad.

Při pomalém domácím nabíjení s využitím třífázové zásuvky vyjde podle jeho propočtu většinu lidí jedna kilowatthodina aktuálně přibližně na 5 korun. To znamená, že například při jízdě velmi výkonným elektromobilem, jako je Porsche Taycan Plus s výkonem 435 koní a jeho průměrné spotřebě 20 kWh/100 km při předpisové jízdě vyjde ujetí jednoho kilometru zhruba na jednu korunu. To by byla velmi lichotová cena. Ale novináři jsou většinou odkázáni na veřejné dobíječky.

Jak tomu bude v případě potřeby využití ultrarychlé dobíjecí stanice?

Tady přichází do hry ekonomika jednotlivých provozovatelů stanic. Ultrarychlé si podle ElectroDadu s využitím různých dobíjecích karet účtují přibližně od 10 do 15 korun za kilowatthodinu. V závislosti na spotřebě konkrétního elektromobilu (spotřeba se pohybuje mezi cca 13 až 23 kW/100 km) portál konstatuje, že ujetí 1 kilometru vyjde při využití ultrarychlého dobíjení uživatelé přibližně na 1,5 až 3 koruny. To by zhruba odpovídalo nákladům na kilometr ujetý průměrným benzínovým autem střední třídy.

Je ale třeba mít na paměti výše uvedenou novinářskou zkušenost, že cena u řady veřejných nabíječek, hlavně dálničních, se letos přehoupla přes zmíněných 15 korun za kwh, pak by testovací jízdy elektrautem vyšly o něco dráže než benzínovým vozem.

Řadě novinářů to ale přesto vadit nebude: „Mě k dojetí na chatu stačí dojezd baterie 300 kilometrů,“ shrnul situaci předseda odborné poroty ankety Auto roku 2025 Tomáš Hyan.

Erich Handl, s využitím propočtů ElectroDad