Komentář: EU vs. svět a VW vs. Toyota

V médiích kolují chmurné zprávy o omezování výroby v evropských automobilkách, o chystaném zavírání některých závodů a nezbytnosti masivního propouštění tisíců zaměstnanců. Jako zajímavou příčinu tohoto jevu uvedl jeden z vrcholných evropských manažerů neracionální chování zákazníků!

Neracionálnost zřejmě spočívá v tom, že málo kupují to, o co nemají tolik zájem, a co se jim výrobci snaží vnucovat. Zajímavé, že? Evropská cesta striktních regulací, byrokracie, nařízení, zákazů, zatěžování pokutami a zdražování nese své neblahé ovoce.

Když dva dělají totéž nemusí to být totéž

V této souvislosti se dá parafrázovat známé úsloví, když dva dělají totéž…, v tomto případě vyrábějí ve velkém automobily, jako například Volkswagen a Toyota. Není to zase tak dlouho, co se v nevyhlášené bitvě o největšího světového výrobce automobilů stal v letech 2016 a 2017 Volkswagen světovou jedničkou.

Díky více než jedenácti milionům za rok vyrobených vozů překonal před tím i potom vedoucí Toyotu. V původně vyrovnaném soupeření dvou automobilových gigantů ale nastaly v posledních sedmi letech značné proměny, a to nejen v objemu produkce, ale také v technologiích a v bohužel i v nabízeném sortimentu.

Za rok 2023 vyrobila Toyota v podstatě stejné množství aut, jako když byla „druhá“ – konkrétně 11,2 milionu, naopak VW se od doby největší slávy propadl na 9,2 miliony automobilů. A letošní výsledky zatím naznačují, že se odstup asi moc nezmění. Za první pololetí registrovala Toyota 5,6 milionu vozů a VW 4,7 s tím, že druhé pololetí pro něj nevypadá příliš růžově.

Evropa proti všem i proti sobě

V průběhu posledních deseti let se automobilová mapa hodně změnila. EU, ve které žije jen 5,6 % populace naší planety (přičemž její automobilový průmysl zatím drží zhruba šestinou světové produkce) neústupně vsadila vše na výhradně elektrickou budoucnost s tím, že od příštího roku zatíží nové vozy se spalovacími motory novými pokutami a od roku 2035 jejich prodej zakáže. Co se stane s miliony u nás, resp. stamiliony v Evropě provozuschopných automobilů a s mobilitou vůbec už „Brusel“ ani vlády evidentně tolik neřeší.

Nějak se stále zapomíná na to, že významná část zbytku světa nekopíruje evropský vývoj a že existují výrobci, a nejsou to jen ti čínští, kteří žádné velké ztráty nemají, nebo dokonce svoji produkci zvyšují. Někdy to bohužel dokonce vypadá, že Evropou prosazovaná řešení mobility lze označit za nepochopitelné sebepoškozování. Nabízí se ale také otázka, zda Evropa v poslední době neřeší jen důsledky a opomíjí příčiny.

Co se z toho dá vypozorovat

Především to, že dochází k tvrdému střetu evropských a neevropských ideologií a technologií s přímým dopadem na výrobu a trhy, kdy ty evropské vycházejí z vizí a neberou příliš ohled na zákazníky. Ti ale reagují po svém, což se začíná výrobcům nevyplácet. Příkladem je právě Volkswagen, který vsadil vše na jen elektrickou budoucnost a zaměřil se na preferenci elektromobility, což se spolu s dalšími „ambiciózními“ kroky managementu projevilo v postupném nepříjemném poklesu odbytu a produkce. Současná produkce VW je prostě o dva miliony nových automobilů ročně nižší než dříve, a není divu, že se v poslední době schyluje k nepopulárním opatřením.

Naopak od roku 2018 opět vedoucí Toyota pokračuje ve své strategii: preferuje hybridní pohony a zastává poměrně chladný přístup k elektromobilům. Zřejmě díky tomu si udržuje nejen pozici světové jedničky, ale hlavně, co do objemu výroby neztrácí. Víc, než dříve prodává jak v Evropě, tak zejména u nás, kde se za letošek dotáhla do trojice nejprodávanějších značek. O tomto jevu a jeho příčinách většina našich expertů raději mlčí.

Závěry selského rozumu, které se nemusí leckomu líbit

Pro špatné nasměrované cesty nebo nesplnitelné cíle je v poslední době často používán velmi oblíbený výraz, že jsou ambiciózní, nebo příliš ambiciózní. Nikdo z těch, kteří „ambiciózní“ směry nařizují, přitom není schopný uznat, že v prosazování rychlosti této ambicióznosti udělal chybu, že se mýlil, a že mnohé nejde technicky splnit.

Selský rozum se ptá, zda direktivní rozhodování EU o urychlené bezemisní mobilitě Evropy není za současných podmínek kontraproduktivní a zda je nastavenou rychlostí opravdu cestou správným směrem a ne, jen bolestivým sebepoškozováním. Zvláště když se neevropské konkurenci daří právě na úkor Evropy.

Někde určitě nastala chyba, kterou trefně pojmenovala šéfová odborů VW, když uvedla, že za špatné výsledky koncernu nesou zodpovědnost rozhodnutí vrcholového vedení, a ne zaměstnanci ve výrobě, na které problémy dopadnou nejvíce.

(KB)